Dítě stojí opodál. Rozdíl je v tom, co u toho prožívá. Plaché dítě se chce přidat, jen se neodváží — a když ho někdo vezme za ruku, po chvíli se zapojí a je spokojené. Dítě, které nerozumí nepsaným pravidlům, se přidat neumí: neví, čím začít, přehlédne signály ostatních a společná hra ho spíš vyčerpává než těší.
Nepsaná pravidla se nedají naučit z vysvětlení — běžné dítě je odkouká. Když tahle schopnost vázne, dítě vidí totéž hřiště jako všichni, ale neví, co se na něm smí. Proto rady typu „běž a zeptej se“ nepomáhají; problém není v odvaze, ale v tom, že chybí návod, který ostatní nikdy nepotřebovali.
Detailní screening projde pět oblastí — komunikaci, čtení druhých, rigiditu, zájmy a smyslové přetížení. Právě jejich kombinace odliší plaché dítě od dítěte, které sociálním pravidlům nerozumí, a ukáže, čím začít.